Kari, tuk tuky, čajové plantáže. Celé léto jsem měl to štěstí strávit jako fyzioterapeut stáží na perle indického oceánu, Srí Lance. Tam, ve městě Galle na jižním pobřeží, řídí jeden altruistický dobrák jménem Janaka několik dobrovolnických projektů, z nichž jeden se soustředí právě na poskytování fyzioterapie pacientům, kteří by jinak potřebnou péči nikdy nedostali. S tím se taky pojil i můj záměr. Učím se od někoho pořád, neustále mi někdo z oboru něco předává, a tedy přišel čas to taky poslat dál.
A tak jsem naskočil do projektu, kde jsem byl od začátku léta sice jediným fyzioterapeutem, ale během léta jsem měl to štěstí spolupracovat s dalšími dobrovolníky, přijíždějícími na kratší časové úseky. V průběhu dnů jsem se seznamoval s pacienty, jejich trápeními, a při tom všem se snažil překonávat jazykovou bariéru učením Sinhálských slovíček a frází. Každý den jsem tak cestoval po městě domů k lidem, kteří nejčastěji trpěli následky mozkové mrtvice a já se jim snažil pomoct v tom, aby byli zase co nejsoběstačnější. Ono totiž postarat se sám o sebe je v zemi jako Srí Lanka podstatný předpoklad pro život. Ač je zdravotní péče v nemocnicích hrazená státem a můžete se spolehnout, že vaše bolístky budou dřív či později vyléčeny, s následnou péčí a sociální podporou to už tak růžové není. Pokud přijde opravdová komplikace, rodina se musí často semknout a táhnout ještě více za jeden provaz. Ale i přes to, že mnoho místních nemá na růžích ustláno a na jejich bedrech je třeba i starost o nemocné příbuzné, na jejich dobré náladě a pohostinnosti to není znát. Na ulici se na vás všichni srdečně usmívají a při domácí návštěvě by vás i ta nejchudší rodina obdarovala tím nejlepším, co zrovna má.
Svůj velký podíl na tom, jací místní lidé jsou, má nepochybně buddhistická kultura a filozofie. Ta mě samotného fascinuje už od dob na mendláku a byla jedním z důvodů, proč jsem si vybral právě Srí Lanku. A díky tomu, že buddhismem zdejší společnost doopravdy žije, bylo i pro mě jednoduché, abych se filozofii více přiblížil a vnímal její působení během každého dne. V průběhu měsíců jsem se nakonec spřátelil s mnichy, vedl cvičení pro děti v nedalekém chrámu a posledních několik dní jsem strávil pobytem v krásném klášteře na vrcholku hory.
Přestože jsem na Srí Lanku odjížděl s vizí hlavně dávat, nemůžu se ubránit dojmu, že jsem zpátky domů přijel mnohem bohatší. Po necelých třech měsících se mi zdálo, jako bych na ostrově strávil alespoň jeden život a z evropského turisty se změnil v přijímaného člena místního lidu. A to díky otevřeným srdcím obyvatel, kteří mě inspirovali být stejně otevřený i k lidem u nás doma a podporovat tak dobrou náladu, jež v našich končinách někdy trochu schází.
Více se o mých cestách dozvíte na blogu Tuláka s lehkou duší na adrese lehkaduse.cz, anebo si přijďte poslechnout povídání na nadcházejícím přednáškovém dni MGO.
Adam Kašpárek, absolvent MGO