Významní absolventi

Prošli škamnami našeho gymnázia a my na ně nezapomínáme.

Klára Roženková – pediatrička a výzkumnice

Dnes působí na Pediatrické klinice 2.LF UK a FN Motol. V roce 2015 obdržela od profesora Jean-Marie Lehna, nositele Nobelovy ceny za chemii, světově proslulou Cenu Alberta Schweitzera za lékařství a to za práci Genetics and functional analysis of Czech patients with congenital hyperinsulinism (Genetická a funkční analýza českého souboru pacientů s vrozeným hyperinzulinismem. Toto ocenění jí umožní odjet na stáž do elitní francouzské laboratoře a věnovat se výzkumu na mezinárodní úrovni.

Ing. Zbyněk Šimetka a PharmDr. Ingrid Šimetková (Kukulinusová)

Manželé Ing. Zbyněk Šimetka a PharmDr. Ingrid Šimetková (Kukulinusová) maturovali na gymnáziu v roce 1982. Po absolvování strojní fakulty ČVUT v Praze a Farmaceutické fakulty UK v Hradci Králové začali v roce 1990 podnikat. Jejich rodinná firma INGE Opava spol s r.o. se již 20 let zabývá vývojem, výrobou a prodejem technických svítidel pro profesionální osvětlování kancelářských a administrativních budov, škol, obchodních center, nemocnic a dopravních staveb. INGE má své vlastní vývojové středisko s fotometrickými laboratořemi a rozsáhlé výrobní prostory s moderními, převážně CNC stroji. Společnost zaměstnává po celou dobu své existence více než 100 pracovníků a je významným a stabilním zaměstnavatelem města Opavy. 80% své produkce (tedy asi 80.000 svítidel ročně) společnost vyváží do zahraničí, zejména do Německa, Rakouska, Polska, Francie, Belgie, Velké Británie, Irska, na Nový Zéland, do Kanady a Austrálie. V Čechách a na Slovensku se INGE Opava podílí na významných projektech – např. osvětlení multifunkční haly GONG (bývalý plynojem) v Dolní oblasti Vítkovice, nebo na osvětlení rekonstruovaných prostor koníren a jízdárny v těsném sousedství zámku v Lednici.

Jiří Knapík – historik a vysokoškolský pedagog

Je autorem několika monografií a mnoha článků ve vědeckých periodicích. K nejvýznamnějším oceněním jeho práce patří zejména Cena Edvarda Beneše 1. stupně z roku 1997 dále Cena Josefa Pekaře z roku 2005 nebo ocenění Magnesia Litera z roku 2012 za knihu Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948–1967.

Tomáš Němeček – novinář, právník

Působil v řadě známých deníků a týdeníků – Respektu, Hospodářských novinách a naposledy v Lidových novinách. Jeho novinářská práce byla oceněna v roce 2004 Cenou Ferdinanda Peroutky. V roce 2011 obdržel cenu nadace Open Society Fund v kategorie psané žurnalistiky „Nejlepší rozhovor“ za rozhovor s Václavem Havlem. Za rok 2012 obdržel Cenu Karla Havlíčka Borovského.

Bohdan Sláma – filmový režisér a scénárista

Jako asistent režie pracoval s Věrou Chytilovou na filmu Dědictví aneb Kurvahošigutntag (1992). Široké veřejnosti je znám svými filmy jako Divoké včely (2001), oceněné na MFF v San Francisku nebo Štěstí (2005), oceněný Českým lvem 2006 či Venkovský učitel z roku 2008.

Jindřich Vybíral – historik architektury a vysokoškolský profesor

Kromě více než 300 odborných studií a recenzí je autorem řady odborných knih. Jeho publikační činnost je věnována především architektuře 19. a 20. století. K jeho nejznámějším knihám patří Zrození velkoměsta (1997), Století dědiců a zakladatelů (1999) či Mladí mistři (2002) nebo Česká architektura na prahu moderní doby (2002).

Stanislav Bernard – český podnikatel

Úspěšně podniká v oblasti pivovarnictví. V roce 1991 založil v Humpolci soukromý rodinný pivovar Bernard. Roku 1993 zakládal Český svaz malých nezávislých pivovarů. Získal řadu ocenění mezi jinými také Brand manager ČR roku 2000. Výrazně se angažuje v potírání celospolečenských negativních jevů. Je spoluzřizovatelem Nadačního fondu proti korupci.

Jan Klein – biolog, spoluzakladatel imunogenetiky

Založil a léta byl hlavním redaktorem prestižního odborného časopisu Immunogenetics. Zabýval se také evoluční biologií. Je autorem stovek odborných článků a několika knih. Po ukončení své vědecké kariéry se věnuje životu a dílu svého předchůdce Johanna Gregora Mendela, za jehož nástupce bývá často odborníky označován.

Ivan Binar – prozaik a publicista

Podílel se na divadelní adaptaci prózy Valentina Katajeva Syn pluku v divadle Waterloo. Po srpnu 1968 byla hra shledána jako pobuřující a Binar byl zatčen a odsouzen na 12 měsíců. Po návratu z vězení pracoval jako závozník, poté jako strojník v čističce odpadních vod. V roce 1977 podepsal Chartu 77, což vedlo k jeho emigraci do Rakouska. Následně působil jako redaktor stanice Svobodná Evropa v Mnichově. Je autorem více než stovky uznávaných děl pro děti i dospělé, překladů a odborných literárních statí.

Vladimír Binar – básník, prozaik, překladatel a literární vědec

Do roku 1989 nesměl vykonávat své povolání. Situace se změnila až s novou politickou situací, která mu umožnila vrátit se na FF UK v Praze. Jeho beletristické dílo bylo představeno u nás a ž v roce 2000. V roce 2012 se stal laureátem dvou literárních ocenění: Ceny Česká kniha a Ceny Jaroslava Seiferta. Vynikl též jako editor autorů moderní duchovní literatury. Snad nejuznávanější je jeho Emigrantský snář (2003) a povídkový triptych Číňanova pěna (2011).

Eduard Janota – ekonom a ministr

Vystudoval Vysokou školu ekonomickou a nejprve působil na Generálním ředitelství České státní pojišťovny. V roce 1978 začal pracovat na ministerstvu financí na odboru státního rozpočtu, jehož ředitelem se stal v roce 1992. Od dubna 1999 byl náměstkem ministra financí ČR a patřil k hlavním tvůrcům řady státních rozpočtů ČR. Od dubna 2003 do ledna 2006 byl také předsedou dozorčí rady Českých aerolinií.

Arnošt Lamprecht – jazykovědec a dialektolog

Zkoumal nářečí Hlučínska, Lašska, východomoravského pomezí, Ostravska. K jeho nejzajímavějším pracím patří určitě Slovník středoopavského nářečí a Středoopavské nářečí. Věnoval se také fonologii a historické mluvnici Po jeho smrti v roce 1987 vyšlo jeho poslední dílo Praslovanština.

A. C. Nor vlastním jménem Josef Kaván – spisovatel

Pro spisovatelskou dráhu se rozhodl v době první republiky. Byl členem Syndikátu českých spisovatelů. Po únoru 1948 byl vyloučen a publikovat mohl až koncem šedesátých let. Je známý především svými romány ze slezského prostředí. Ve svých vzpomínkách Život nebyl sen vylíčil mimo jiné i svá studentská léta na opavském gymnáziu.

Leopold Peřich – historik, archivář

Podílel se na založení Slezského studijního ústavu. V roce 1955 byl jako archivář Slezského zemského archivu zatčen a za údajné protistátní výroky a věrnost křesťanství pět let vězněn. Vedle své profese archiváře měl také velký zájem o divadlo a výtvarné umění Slezska. Známy jsou zejména jeho monografie o malířích O. Kittrichovi a B. Dvorském

Heliodor Píka – armádní generál a legionář

Za velké války bojoval v Československých legiích na východní frontě, v závěru války také na západní frontě a vysloužil si řadu vojenských ocenění. Ve třicátých letech působil jako vojenský atašé v Bukurešti. Po okupaci Československa nacistickým Německem se stal z pověření Edvarda Beneše vojenským vyslancem pro Balkán. Od roku 1942 buduje spolu s Ludvíkem Svobodou v Buzuluku samostatnou československou jednotku, která byla nasazena do bojů na východní frontě už v roce 1943. Po únoru 1948 byl však zatčen a obviněn z vlastizrady a ve vykonstruovaném procesu odsouzen k trestu smrti oběšením, který byl vykonán 21. června 1949. Teprve roku 1991 udělil H. Píkovi prezident V. Havel in memoriam Řád Milana Rastislava Štefánka za mimořádné zásluhy v boji za osvobození vlasti v době druhé světové války. Čest jeho památce.

Valentin Držkovic – malíř, grafik

Mistr krajinomalby a portrétu. Vystudoval sice teologii a stal se knězem, přesto se následně zřekl kněžské dráhy a věnoval se cele své lásce – malířství. Studijní cesty po Evropě ovlivnily jeho počáteční tvorbu s prvky secese, poté impresionismu a pak dokonce krajinomalby po vzoru Cézanna. Ve třicátých letech se u něj objevují sociální témata zpracovávána v duchu realismu. Jeho dílo je zastoupeno také v Národní galerii v Praze či ve Slezském muzeu v Opavě.

Josef Vašica – teolog a filolog

Po absolvování Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty v Olomouci byl vysvěcen na kněze. Od roku 1907 studoval na vídeňské univerzitě slavistiku a klasickou filologii. Následně se stal profesorem na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci, kde založil stolici staroslověnštiny. Za první republiky vyučoval na teologické fakultě UK. Jeho zásluhy o vědní obory staroslověnský jazyk a literatura a česká literatura byly oceněny členstvím v České akademii věd a umění.

Karel Engliš – právník, ekonom a politik

Stal se prvním rektorem Masarykovy univerzity v Brně. Za první republiky působil také jako uznávaný ministr financí a vytvořil novou koncepci státního rozpočtu. Po druhé světové válce v roce 1947 se stal rektorem Karlovy univerzity v Praze. Po únoru 1948 byl však zbaven všech funkcí a na počátku padesátých let byl donucen vystěhovat se z Prahy a dožít v rodné Hrabyni. Teprve v roce 1991 mu byl udělen in memoriam Řád T. G. Masaryka.

Josef Šrámek – právník a politik

Po studiu na UK v Praze působil na finančním ředitelství v Opavě. V roce 1917 byl jmenován okresním hejtmanem. Po obsazení Opavy československým vojskem v prosinci 1918 byl pověřen vedením zemské správy a později byl jmenován slezským zemským prezidentem. Od roku 1920 působil také jako zplnomocněný vládní komisař pro Hlučínsko. Byl posledním slezským zemským prezidentem. Veškerou svou činností přispíval k všestranné konsolidaci tehdejších složitých poměrů.