Všichni na našem gymnáziu si mohli vybrat z mnoha akcí, které byly připomínkou tak významného dne, jakým je 17. listopad. Přivítali jsme hosty v rámci Příběhů bezpráví, studenti se seznámili s dalšími osobnostmi, absolvovali jsme Dny v sametu s velmi zajímavými přednášejícími, workshopy pro nižší ročníky gymnázia, navštívili jsme film Labyrintem revoluce a studenti byli informováni o dalších doprovodných besedách a akcích v Opavě.
A v pondělí 18. 11. jsme všechny aktivity završili happeningem na školním dvoře, který začal úžasným zpěvem Lucie Pokorné – jak jinak – než Motlitbou pro Martu. Paní ředitelka vzpomínala na 17. listopad 1989, který prožívala jako vysokoškolská studentka a zdůraznila to, že studenti v Opavě v r. 1989 byli první, kteří se zapojili do změn tehdejších dnů. K pěveckému sboru Luscinia jsme se přidali zpěvem naší hymny a než jsme symbolicky zazvonili klíčemi, čekalo nás překvapení. Nikým nezvánJ, se z ničeho nic objevil člověk v dobové uniformě SNB a s megafonem, který křičí, že shromáždění je nepovolené a že se máme rozejít! Samozřejmě, že se jednalo o recesi, která aspoň trošku měla studentům připomenout tehdejší nelehkou situaci studentů. Tak jsme symbolicky zazvonili klíčemi nejen tehdejšímu režimu, ale i pánovi, který si na příslušníka SNB naštěstí jenom hrál.
Autorka příspěvku: Jana Prošvicová