Kdysi, ještě v dobách před covidem, jsem měl sen. Navázat partnerství se školou v nějaké zajímavé (ještě lépe geologicky zajímavé) lokalitě a podniknout se třídou pražských dětí vzdělávací exkurzi. A některé sny se plní – nejen o Vánocích. Na výzvu, adresovanou učitelům přírodovědných předmětů z celé ČR, zareagovala Mgr. Bára Bitomská z Mendelova gymnázia v Opavě, věci se daly do pohybu a já s velkou vděčností a plný vzpomínek píšu tyhle řádky.
„No, my tu Pražáky moc nemáme rádi, ale…“
Ano, moje třída deváťáků byla trochu překvapená, že naše exkurze nepovede údolím Berounky, ani se nevypravíme pro geologický průzkum na blízké Kladno. Začala v nich ale klíčit zvědavost a rodiče byli nadšeni. Stejně tak jsem byl nadšený i já. S různými učiteli napříč naším vzdělávacím rybníčkem už nějakou chvíli spolupracuji, ale tahle spolupráce byla úplně ukázková.
Program, který pro nás Adam a Bára připravili, bych nevymyslel ani kdybych se snažil sebevíc. Po příjezdu jsme spojili třídy a z „mendeláků“ se stali průvodci ve spojených trojicích pro naše deváťáky. Společně prošli významné památky a zajímavá místa Opavy a následně nám, pedagogickému dozoru – tentokrát v roli turistů a potenciálních investorů – prezentovali.
To ale nebylo nic proti dalšími dni. Protože jsme se chtěli zaměřit na těžbu a geologii, vedly naše kroky (respektive vedla nás kola autobusu) do Hornického muzea Landek park. I přes zfárání do dolu, tréninkové rychloproběhnutí překážkovou dráhou a seznámení se se záchranářskou technikou, byla největším zážitkem možnost odnést si kus uhlí. A protože moji chlapci rádi přijímají výzvy, nesli si z dolu dva velké balvany uhlí. Tedy, uhlí… jak později zjistili, jeden z balvanů byl obyčejný zaprášený kámen. Alespoň si procvičili kritické myšlení.
Navzdory tomu, kolikrát jsme slyšeli větu z nadpisu, dostalo se nám všude vstřícného přijetí a odpovídání na všechny myslitelné otázky (a že deváťáci z naší základky dokážou vyprodukovat opravdu leccos!).
Nemohli by alespoň jednu z nich najmout k nám?
Ať se člověk snaží sebevíc, ať vezme žáky do dolů i na věž radnice v Ostravě, ať je nechá objevovat zajímavosti a tajemství lidského těla a světa ve Velkém světě techniky, ať společně prožijí leccos, největší zážitek pak přinese něco, co stejně nečekáme. S velmi mírnou nadsázkou to bylo setkání se zdejší kuchyní. Opravdu, jako si žáci o výletu vyprávějí doteď, mám pocit, že největší zážitek byl pro ně na talíři. Ilustroval to i dotaz „Nemohli by alespoň jednu z těch kuchařek najmout k nám do školy? Nešlo by to?“.
Tak mezi všemi díky za skvělou společnou exkurzi, za poskytnutí prostorů pro spaní i pobývání ve vaší krásné škole, za to, co mohli naši žáci společně prožít, za vstřícnost, s jakou jsme se setkali ze strany vedení i ostatních učitelů, posílám jedno dětskými zážitky znásobené ocenění do školní kuchyně!
Daniel Pražák, ZŠ Praha 7, Strossmayerovo nám. 4