Když nám p. učitelka Krystová dala návrh, že bychom mohli jet do Terezína, všichni jsme si představovali, že se dozvíme něco nového, ale hlavně nebudeme muset do školy a užijeme si spolu tři dny. Realita byla stejná, ale přesto jiná.
Tento výlet nám nedal jen 72 hodin strávených spolu a nové informace, ale i něco, na co se nedá zapomenout. Ty zážitky, ty nám vešly do paměti natolik, že tam asi navždy zůstanou.
Snažili jsme se aspoň trochu přiblížit myšlenkám Židů před více než 60 lety. K tomu nám pomohly nejen prohlídky Malé pevnosti, muzea, krematoria, židovského hřbitova, podzemních chodeb, železnice, po kterých se vozily transporty nevinných lidí, ale i workshopy (např. Školákem v protektorátu, Tajemství poterny) a hlavně úžasný a velmi emotivní rozhovor s pamětníkem panem Miroslavem Kubíkem. Myslím, že všichni měli co dělat, aby slza, kterou zadržovali, z jejich oka nevyklouzla. A že to teda byl úkol!
Proto si také myslím, že z celého programu byl tento bod nejlepší. Poznamenal i toho, kdo nechtěl, a myslím, že na to nikdy nezapomene.
Určitě je dobře, že jsme do Terezína jeli, nalákalo nás to zajímat se o toto téma více a hlavně jsme zjistili, že nesmíme dopustit, aby se tohle stalo znova.
Autorka příspěvku: Iva Štantejská (1. C)