Slova, která zazněla v úvodu vyprávění paní Věry Sosnarové, slova, která jsou též mottem knihy Krvavé jahody, jež líčí její dechberoucí životní příběh.
Ve čtvrtek 15. 2. se měli možnost studenti čtvrtých ročníků a další zájemci v nabité posluchárně zúčastnit přednášky paní Sosnarové. Okamžiky, které nám dala svými slovy prožít, jsou jistě pro všechny nezapomenutelné. Neradostné dětství, prodchnuté chudobou a prací, život po vyhlášení Protektorátu Böhmen und Mähren, osvobození Rudou armádou, které se stalo pro ni, její sestru a matku osudným, zatčení, úděsný transport do sibiřského lágru a přežívání tam, dny plné bolesti, strachu, násilí, krutosti dozorců, těžké práce v lese, hrůzná smrt matky a samota po propuštění polských vězenkyň, ponižování, dennodenní bezpráví… po 19 letech pak složitý návrat do Československa a opět těžká práce v JZD a nutnost mlčet o všem, co se sestrou viděly a prožily.
Vyprávění p. Věry Sosnarové je velmi silný emoční zážitek. Její výpověď zasáhne každého o to více, když ji vidí plačící zase a znovu se nořit do svých vzpomínek a prožívat vše opakovaně. Je neskutečné, že je ochotna tuto formu, možná vyrovnání se a smíření se s minulostí, opětovně podstupovat. I proto má jistě nejen můj velký obdiv.
Poselství, jejích měkkou hanáčtinou pronesených slov, studentům může být zároveň výzvou: „ Chraňte si svoji zem, svou svobodu, buďte vděčni svým rodičům za lásku, starostlivost a obejměte je, buďte vděčni svým učitelům, protože ti vám dávají vzdělání…“ Neboť toto všechno, co mnohdy považujeme za samozřejmé, bylo paní Sosnarové odepřeno.
Věřím, že se podaří ještě v tomto školním roce uspořádat další návštěvu paní Sosnarové na našem gymnáziu, protože setkání s pamětníkem je tou nejlepší cestou k poznání.
Autorka příspěvku: Mgr. Hana Nováková Sonnková