Začátek školního roku pro nás začal velmi zajímavým třídenním adaptačním kurzem, který se konal ve dnech 3. 9. – 5. 9. 2015, v autokempu ve Vítkově – Podhradí. Ve chvíli příjezdu nám autobus zastavil uprostřed krásných polí a lesů, ale jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že je to několik kilometrů od našich chatek. Během dlouhé cesty lesem jsme museli plnit nelehké úkoly zakončené tím nejtěžším – přebroděním řeky, z jejíž ledové vody nám tuhly nohy a my se ztěžka dostávali na břeh. Konečně jsme zkoušku splnili a před našima očima se objevily dřevěné chatky, představující naše ubytování pro další dny.
Po krátkém obědě nás čekala spousta zajímavých her, při kterých jsme navazovali vztahy s ostatními. Celý den byl zakončen tím nejzajímavějším, a to přiblížením poutavého příběhu nevidomé a neslyšící Heleny Kellerové, která se i přes tento handicap dokázala naučit komunikovat a dosáhnout tak vysokého vzdělání. Každý z nás si tak mohl uvědomit, jaký máme dar, když jsme se narodili zdraví.
Druhý den jsme také dělali spoustu aktivit – psali dopis sami sobě do čtvrtého ročníku, učili se jezdit na kánoích, což bylo velmi zábavné, anebo vyrábět malé dřevěné lodičky. Část odpoledne nás provázela hra na vojína Ryana, kdy nebylo snadné zachraňovat spolužáky, kteří přišli o některou z končetin. Pomáhali jsme jim překonávat celou cestu a vymýšleli různé nápady, jak jim pomoci. Napadaly nás všelijaké plány, někdy i velmi legrační, při jejichž vzpomínce se musíme všichni smát. Po této hře, když už se setmělo, jsme pouštěli své vyrobené lodičky s hořící svíčkou po řece Moravici. Celý den zakončil táborák, u kterého jsme zpívali písničky a panovala dobrá pozitivní nálada.
Posledního dne stráveného v kempu bylo naší prací nakreslit obraz, který měl poukazovat na celé čtyři roky, jež strávíme tady na gymnáziu. Ke konci nás čekala ještě poslední pohybová a velmi zajímavá hra, při níž byla potřeba si zvolit vhodnou strategii. Potom už pro nás – 1. B a 1. C přijel autobus a my se vraceli zpátky domů. Tento adaptační kurz byl pro nás velmi přínosný a budeme si jej ještě dlouho pamatovat.
Autorka příspěvku: Tereza Melecká, 1.C