Třídy 7.A a 3.C spolu s několika dalšími studenty MGO spojily síly, aby mohly uskutečnit výlet do Černé Hory, po roce ve znamení seminárek a podobných studentský život naplňujících věcí jistě zasloužený a mnohými prakticky vymodlený. Ačkoliv se zprvu mohlo zdát, že toto spojení bylo čistě pragmatickým aktem k zaplnění míst v autobusu, výsledkem byla skvělá týmová akce.
S těžkým, sladce vonícím přímořským vzduchem jsme se poprvé setkali v jednu ráno kdesi na chorvatské benzínce a tato vůně oleandrů nás následující týden neopustila. Do naší cílové destinace – městečka Ulcinj na jihu Černé Hory nedaleko hranic s Albánií – náš autobus dorazil v horkých dopoledních hodinách dne 20. června. Čekal nás týden plný všudypřítomného tmavého písku, opalovacího krému, pavouků všech rozměrů a plavek padajících přes zábradlí balkónů. Výběr aktivit byl dosti bohatý – koupání v moři i bazénu, (opravdový) beach volejbal, sběr mušlí, prozkoumávání přilehlých skalnatých pláží, poznávání centra města v denní i večerní době, ranní výprava na slaná jezírka, … Přitom při volbě jsme měli poměrně volnou ruku a program jsme si tak mohli přizpůsobit podle míry energie, zájmu i hodin spánku, které jsme byli ochotni obětovat. Jedním z bodů programu, na kterém jsme se shodli jednohlasně, byl výlet k největšímu jezeru na Balkáně – jezeru Skadarskému. Projížděli jsme se loďkou po zelenavé hladině a obdivovali okolní hory i místní ptactvo. Uprostřed vodní masy jsme hromadně naskákali do vody, neodradily nás ani studené spodní proudy, které strategicky měnily svou polohu tak, aby se jim naše nohy nemohly vyhýbat. Ani přes náročnost týdne znásobenou vedry, komáry a barely pitné vody, jež bylo nutno donášet na pokoje, se nám z Montenegra nechtělo domů. Nejspíš to odtušili i chorvatští celníci, kteří nás zprvu nechtěli pustit přes černohorské hranice do jejich země a dopřáli nám tak hodinku navíc na rozloučenou. Jistě se sluší na závěr řádně ocenit náš pedagogický doprovod, jehož čtyři členové z Opavy vyjížděli „jen“ jako učitelé a z nichž se během výletu sice možná ne vždy úplně dobrovolně, zato ale velmi úspěšné stali vedoucí výpravy, beachvolejbaloví finalisté, odborníci na středomořskou faunu a flóru i noční hlídači. Z Montenegra, země oleandrů, fíkovníků, PET lahví a volně rostoucích igelitek, si odvážíme mnohem víc než jen vypálené lemy plavek a písek ve všech zákoutích kufrů. Marie Janovská, 7. A