V průběhu dvou dnů (12. a 13. června 2014) se třída 3.A vydala po stopách osudu vody a jejích proměn od shromažďování v přehradních nádržích, po úpravu na vodu pitnou, která je následně vedena do domácností, až po čističku odpadních vod.
Během čtvrtku navštívili v doprovodu Mgr. Dalibora Bielky a Mgr. Petry Neubertové přehradní nádrž Kružberk, kde je hrázný provedl některými chodbami, jež se táhnou hrází skrz naskrz. Díky vápenci, uvolňujícímu se z betonových bloků, to uvnitř vypadalo jako v jeskyni, neboť tvořil na stropech drobné krápníky. Tento dojem ještě utvářel teplotní rozdíl, protože ač bylo venku příjemných 23°C, uvnitř komplexu chodeb se teplota pohybovala okolo 8°C. Dále se pak pokračovalo poklidnou cestou v polích, která následně přešla v lesní pěšinu, místy dosti krkolomnou. Po zhruba devíti kilometrech se zastavovalo v kempu (kde se náhodou zrovna nacházela i další třída naší školy), ve kterém mnozí využili snadného přístupu k řece ke koupání, třebaže někteří ne zcela dobrovolně. Posledním bodem programu byla úpravna vody v Podhradí. V krátké době si všichni prošli celou budovu, prozkoumali vše od řídících panelů po čerpadla a už se spěchalo na autobus, který přijel přesně jednu minutu po příchodu na zastávku. Následně se všichni přepravili zpět do Opavy.
V pátek pak v dopoledních hodinách (v doprovodu Mgr. Hany Bartošíkové a PhDr. Simony Krajcarové) byla na řadě prohlídka čističky odpadních vod. Exkurze v Milo Olomouc by pravda byla asi poněkud příjemnější, ale uznávám, že je nutné absolvovat i tuto část exkurze. V areálu bylo možné vidět vodu v různých stádiích, od té znečištěné nejrůznějšími nechutnostmi a chemikáliemi až po tu zcela čistou, která se vypouští zpět do řek. Navzdory nepříznivým podmínkám a všudypřítomnému zápachu si naše průvodkyně uchovala smysl pro humor a optimismus. Skrze kanalizaci se do čističky donese spousta roztodivných věcí. Jednou prý například přišel k zaměstnancům s prosbou postarší muž. Chtěl obětovat větší finanční obnos, pokud mu vyloví zubní náhradu, která mu spadla do odtoku. Připlavalo velké množství předmětů různých tvarů a konzistence, ztracené zuby ale bohužel ne.
Myslím, že se celá cesta skutečně báječně vydařila, neměla snad jedinou chybu, dokonce i počasí nám bylo příznivě nakloněno. Už teď jsem zvědavá, kam pojedeme příště.
Autorka příspěvku: Alexandra Hájková, 3.A