Jak vypadaly Vánoce v dobách našich předků, si mohli připomenout žáci 1. A ve středu 18. 12. 2013. Navštívili totiž tradiční a školami velmi žádaný program, který každoročně pořádá Valašské muzeum v Rožnově pod Radhoštěm. Co všechno viděli?
Stejně jako jiné roky se pracovníci muzea proměnili v hospodyně a hospodáře, pana učitele, řemeslníky, Mikuláše, čerty a Lucky a děti se s nimi vydaly na vánoční cestu do minulých století. Aby nepřišly s prázdnou, v každé chalupě vždy zahrály na flétny a zazpívali některou z koled.
Jako první na trase byl Živý dům, kde si mohli prohlédnout práci hospodyň (výšivka, výrobky z textilu, papíru, vánoční ozdoby na stromeček). Ve fojství z Lidečka nás přivítaly ženy spřádající vlnu a len na kolovratech, nechyběl samozřejmě řezbář, který vyřezával betlém. Pak nás vůně přilákala do Matochovy chalupy z Velkých Karlovic. Hospodyňky zde pekly a zdobily perníčky. A v chlévě čekal dobytek, že něco z těch vánočních dobrot zbude.
V kuchyni chalupy z Nového Hrozenkova měly pro nás hospodyně napečeno překvapení v podobě Mikulášských figurek, což jsou různé tvary z dobrého kynutého těsta. Dříve si s nimi děti nejdříve pohrály a pak hračku snědly. Tady jsme ale ochutnali hned. Šturalova chalupa ze Velkých Karlovic na nás zase dýchla tajemnem. Tvary odlité z olova věštily budoucnost a lodičky ze skořápek ořechů pluly po vodě a ukazovaly směr dalšího života. Po cestě dědinou jsme potkali důstojně kráčejícího Mikuláše. Protože jsme mu zahráli na flétnu koledu, obdaroval nás sáčkem pravých valašských křížal. Za ním poskakující čertovská družina měla smůlu – protože jsme byli všichni celý rok hodní, nikoho nakonec neodnesla.
Cestou jsme se také zastavili ve staré škole z Miloňova u Velkých Karlovic. Pan učitel nám vyprávěl o těžkých životních podmínkách, jaké měly malé děti v dávných dobách, kdy neměli pořádné oblečení a mnohdy ani boty a učební pomůcky také ne. Uvědomili jsme si, jak se vlastně dnes máme opravdu moc dobře…
V chalupě stánisko z Rákošového jsme viděli, jak se pekl vánoční oplatek. Ten totiž nesměl chybět u štědrovečerního stolu. Mazal se medem, aby lidé byli dobří a česnekem pro zdraví. A medem voněly nejen oplatky, ale i doma vyrobené svíčky. Seznámili jsme se tu také s historií svícení. Na závěr prohlídky na nás čekalo příjemné posezení v chalupě z Miloňova. Za okny svítila svíčka jako kdysi, kdy rodina zasedla k štědrovečerní večeři. V peci praskal oheň a osvětloval jizbu, která byla provoněná perníkem a čajem z devatera kvítí…
Byl to opravdu krásný zážitek: ticho, chaloupky, ovečky, vůně a lidé jako vystřižení z jiné doby… Mnozí z nás si tady uvědomili pravou podstatu Vánoc jako svátků klidu, míru a vzájemného souznění, podstatu, která se dnešnímu člověku už bohužel ztratila…
Autorka příspěvku: Gabriela Onderková