Moderní výzvy v březnu – Komenského odkaz v jedné větě, prof. PhDr. Jan Hábl, Ph.D.

Co si odnést do života po 20 000 hodinách strávených ve škole od první třídy po získání vysokoškolského diplomu? Co se má stát s dítětem, které ve škole stráví během základního vzdělávání 8 200 hodin? Co má dítě během tohoto času získat? Co je to podstatné a zcela zásadní? Co potřebuje pro život v 21. století? A co potřebuje společnost?

Tyto otázky pokládal sobě i studentům v úterý 18. března host Moderních výzev prof. PhDr. Jan Hábl, Ph.D., vysokoškolský pedagog, působící také v Centru rozvoje charakteru a zabývající se etikou, výchovou a vzděláváním v souvislosti s dílem a odkazem Jana Amose Komenského.

Pozornost si získal už v úvodu osobní historkou ze života, v průběhu přednášky k ní postupně přidával fakta a předložený etický problém osvětloval z více stran. Díky tomu jsme si mohli uvědomit, že etika má několik rozměrů, kterými jsou meta-etika („být“), sociální etika („být s druhými“) a individuální etika („být sám se sebou“), ty se navzájem se prostupují a doplňují, určují mravnost jednání člověka a v konečném důsledku stav společnosti.

Jak to ovšem souvisí s Komenským a otázkami v úvodu? Jednoduše. Komenský měl na ně odpověď už před 350 lety. Tou odpovědí je: charakter. Integrita charakteru byla hlavním tématem a podtitulem přednášky s názvem Škola jako „dílna lidskosti“ – formování charakteru dle J. A. Komenského.  Besedu ve druhé části zdárně moderovali studenti Vojtěch Lagan (3.B) a Tereza Teplanská, absolventka MGO, která se na tuto přednášku připravovala již v loňském roce, ještě jako studentka 4.D.

A ona věta, v níž se Komenskému podle názoru prof. Hábla podařilo shrnout nejdůležitější pedagogické zásady? Je to něco, k čemu mají vést učitelé a vychovatelé, co má být výsledkem školního snažení, co ze škol činí dílny lidskosti, nikoli mučírny ducha: „Kterak činiti, by člověk znal dobré, chtěl dobré a činil dobré, a to, i když se nikdo nedívá.“

Toto by byla příhodná tečka na závěr, ovšem nesmíme zapomenout na závěrečnou výzvu našeho hosta směrem ke studentům. Když pomineme, že předchozí citát je sám o sobě velkou výzvou, kterou určitě stojí za to mít na paměti, prof. Hábl uzavřel besedu slovy, aby se studenti nenechali zdebilizovat, aby si budovali schopnost kriticky vyhodnocovat a myslet, a zejména aby svou inteligenci a vzdělání využili nejen k tomu, aby byli úspěšní, ale také prospěšní, neboť slovy Komenského „člověk učený, ale nemravný jest břemenem země.“

Marie Kotzurová