Moderní výzvy – Inspirace životem v podání Václava Marhoula

Hostem únorových Moderních výzev byl filmový režisér a producent Václav Marhoul, v 90. letech generální ředitel Filmového studia Barrandov, zakládající člen výtvarné skupiny Tvrdohlaví, člen divadla Sklep, příslušník Aktivních záloh Armády ČR v hodnosti majora, a především osobnost s pevnými postoji, se smyslem pro spravedlnost a vypravěč, jehož by zaplněná aula Slezské univerzity dokázala poslouchat mnohem déle než pouhých 90 minut vyhrazeného času.

V úterý 25. února jsme sice začali o něco později, nezasvěcení studenti se mohli s dlouho očekáváným hostem alespoň seznámit prostřednictvím pořadu Na plovárně a o to více se těšit na osobní setkání.

Široký tok vyprávění na téma Inspirace životem, v němž se proplétaly osobní zkušenosti s uměleckou tvorbou a hodnotovými postoji a který přesto nebyl bezbřehý, ale plynul dramaticky kupředu, poslouchala naprostá většina v sále jedním dechem a bylo těžké jej přerušit pro druhou část programu, již moderovali Nora Tenglerová (8.A) a Mikuláš Celta (7.A).

Smysl pro příběh, pointu a etický přesah se v případě režiséra vskutku nezapře, proto není na místě jeho slova suše přepisovat do tohoto článku a více než kdy jindy doporučujeme zhlédnout záznam zde.

Avšak abych vypíchla alespoň část jeho myšlenek, které zanechaly prostor pro další úvahy: podělil se o vzpomínky na svá studentská léta a téma šikany, tak rezonující zvláště v poslední době. Tím se dostal se k tématu, které zpracoval ve svém mnohokrát oceněném filmu Nabarvené ptáče (2019), a sice ke zlu v člověku, ale také naději. Hovořil o tom, že je normální mít strach, ale je třeba jej překonávat. Vyzvedl emoce jako hodnotu důležitou nejen pro uměleckou tvorbu, ale jako klíč k pochopení sama sebe. Zdůraznil, jak je důležité je být pravdivý, vnitřně opravdový, nic nepředstírat a takto si budovat svou sebeúctu. Srdce učitele zaplesalo i při řečnické otázce, jak může někdo mít rád svou zemi, když neví, jak vznikla, když nezná její historii a kulturu, a srdce učitele literatury zvlášť při zmínce o vnitřní potřebě hladit hřbety knih v domácí knihovně. Spolu s Hamletem se dotkl dnešní vykloubené doby. A takto bychom mohli pokračovat …

… až k jeho závěrečné výzvě studentům: správně se rozhodovat a žít plnohodnotný, naplněný život ve své sebeúctě.

 Marie Kotzurová