Mise Erasmus+ Partnerství škol dokončena

Poslední mobilita žáků se uskutečnila 10. - 15. 5. 2026 v dalekém jihotureckém městě Osmaniye. Z původního týmu MGO nezůstal kámen na kameni. Po událostech na blízkém východě většina původních zájemců účast na mobilitě odřekla a museli jsem rychle hledat náhraníky. Měli jsme šťastnou ruku a tým ve složení Tadeáš Vítek, Nikola Knopp, Eva Holíková, Anna Maternová, Emma Kukolová, Adéla Rychlá a Michaela Černínová fungoval skvěle. Doprovod Petra Moravcová a Jiří Martinů si lepší nastavení nemohl přát. 

Drobné obavy se rozptýlily hned první den, kdy jsem byli včele přivítáni tureckým týmem. Týden utekl, jak říká známý příměr jako voda, a my jsem si dokonce přáli zůstat ještě dalších pár dnů, abychom tuto část Turecka poznali lépe. A co nás nejvíce zaujalo? Čtěte dál:

Musím přiznat, že se mi do Turecka příliš nechtělo, hlavním důvodem bylo náročné cestování včetně dlouhých přesunů v rámci programu připraveného našimi hostiteli. Odměnou mi ale byla exotická a úžasná země, jejíž hlavní devízou jsou její obyvatelé. Místní  nám na každém kroku dávali najevo svůj zájem, překvapili nás svou otevřeností a pohostinností. Nás pedagogy zaujal kampus, který sdílelo více škol. Prostor přívětivý pro studenty, respektující jejich potřeby a zájmy. Zelená oáza plná vzrostlých stromů, altánků, hřišť a relaxačních zón, které poskytují tolik potřebný stín v horkém klimatu jižního Turecka. A dorfdrobná rada - pokud chcete poznat jakoukoliv zemi, nejezděte do turistických all-inclusive rezortů. Vyhledávejte kontakty s místními, poznávejte jejich kulturu, hledejte, co nás spojuej. Snažte se opustit svou komfortní zónu, zkoušejte například nové pokrmy a rozhodně si neberte příklad z Italů, kteří si na závěrečnou večeři do jednoho objednali pizzu margheritta. Dali byste si vepřo knedlo zelo v Turecku? 

Petra Moravcová

Na pobytu v Turecku mě nejvíce zaujaly dvě věci. Za prvé, vstřícnost, přátelskost, otevřenost, komunikativnost a zájem místních, zejména studentů, kteří nás při běžném míjení se na ulici s úsměvem oslovili, zeptali se odkud jsme, jak se máme apod. Další skutečností, která mě oslovila, bylo využívání volného času, např. přestávek ve výuce. Studenti namísto zírání do mobilu hráli ping-pong, fotbálek, volejbal, deskové hry. Šok. Mladá generace opravdu umí trávit čas i jinak než na Tik-Toku a Instagramu. Asi bychom se měli zamyslet – kdo mladým vytváří svět, ve kterém oni pak musí žít? Kdo by jim měl poskytnout i alternativy k životu na sociálních sítích. Neměli bychom to být třeba my, rodiče, učitelé atd.? Nadávat na to, jak jsou hrozní a co to vedou za život je z naší strany až příliš alibistické...

Jiří Martinů

Bylo zajímavé, že se v jeden moment střetlo tolik různých kultur. Turecko je obrovská země a Turci jsou zvyklí na jiné vzdálenosti, než my - třeba výlet busem do Kappadokie trval 4 hodiny tam a 4 hodiny zpět. Ochutnali jsme jiná jídla, než máme u nás. Ve škole mě zaujaly písničky místo klasického zvoněni. Zkrátka úžasně báječná zkušenost, za kterou jsem moc ráda.

Emma

Mobilita Erasmus+ v Turecku byla rozhodně nezapomenutelnou zkušeností, kterou bych mohla doporučit každému. Mohla se pyšnit nejenom úžasným programem a zážitky, ale také příjemnými lidmi. Ačkoli se vyskytly nějaké menší zádrhely, určitě to patří k těm nejlepším vzpomínkám.

Míša 

Věcí, které mě na Turecku překvapily, nebo věcí které jsem si náramně užila a budu na ně dlouho vzpomínat bych našla mnoho. Jednoznačně ve mně zanechal velký dojem přístup tureckých řidičů k dopravním předpisům. Na křižovatce je červená, jenže pro idiče, včetně policie je to nejspíš jen ozdoba silnice. Mile jsem však byla překvapena z neskutečné ochoty tureckých lidí, hlavně vřelosti studentů. Všichni byli nesmírně milí, zajímali se a chtěli si povídat. Oni byli ti, od kterých jsme se o Turecku naučili nejvíce věcí. Co nesmím opomenout jsou jednoznačně ceny. Takové úžasné jídlo za tak malou částku
by v Česku nejspíš ani nebylo možné najít. Zde jsme však nejčastěji narazili na drobné komunikační problémy, jelikož valná většina Turků moc neumí anglicky. Co se týče ubytování, tak budu asi nejvíc vzpomínat na hotelové snídaně s výhledem na palmy a bazén, zatímco všichni moji ostatní spolužáci sedí v lavicích. A cesta zpátky? Tak té už se teď směju a myslím, že se smíchem na ni budu vzpomínat vždycky, protože ještě nikdy se mi nestalo, že by mi ujely tři vlaky za sebou. Celkově tento Erasmus hodnotím jednoznačně pozitivně a jsem vděčná, že mi byla poskytnuta možnost se ho zúčastnit.

Eva

Do Turecka jsem byl vybrán jako náhradník. Velmi mě to potěšilo, a měl jsem velké očekávání a ty se nenaplnila – protože byla překonána a to mnoho krát. Turci jsou národ velmi společenských a přátelských lidí, a Turecko je nádherná památkami překypující země. Od prvního dne jsme se opravdu velmi sblížili, zaujaly nás jejich společné aktivity jako hraní volejbalu každou přestávku nebo společné hraní na hudební nástroje V průběhu Erasmu jsme absolvovali zajímavé přednášky o kultuře a současném fungování Turecka a také jsme navštívily spoustu přírodních a antropogenní památky, většina z nich z starověkého Říma. Vrcholem mobility byla návštěva Kappadokie,, nádherného údolí vulkanického původy se starověkými podzemními křesťanskými městy. Také jsme mohli zavítat na školní Spring Festival, kde jsem také zažil nezapomenutelné věci a měl možnost seznámit se se zdejšími studenty. Děkuji moc učitelům koordinátorům a Evropské unii, že jsem se mohl zúčastnit.

Tadeáš

Z Erasmu si odnáším spoustu zážitků všeho druhu – ať už to byla návštěva nádherné Cappadocie, vtipné „překvapení“ v podobě tradičních tureckých toalet, nebo společná zábava v autobusu při návratu z výletů. I když byla naše zpáteční cesta velmi náročná a zapomněla jsem si během ní mobil v autobusu, budu na tento pobyt v Turecku vzpomínat s úsměvem.

Anna

Nikola, nikoliv překvapivě, své postřehy nahrál. Po krátké úvaze jsme se rozhodli příspěvek zvěřejnit celý, redakčně nekrácený. Vynikne tak autenticita autora:  postřehy