Historická exkurze do Polska

Následně jsme se přesunuli do Osvětimi-Březinky (Auschwitz II Birkenau), mnohem rozsáhlejšího komplexu, který sloužil jako vyhlazovací tábor. Kráčeli jsme kolem baráků, strážných věží, ostnatých plotů a nekončících kolejí, po kterých byly na smrt odvlečeny tisíce lidí. Slunce celou dobu svítilo na zelenou trávu a červené cihly, ale jeho teplo nedokázalo prohřát chlad, který z těchto míst stále sálá. Z míst, kde se odehrávala jedna z nejtemnějších kapitol lidské historie. Ve škole se sice učíme o hrůzách holokaustu, čteme knihy, díváme se na dobové dokumenty a filmy. Ale něco úplně jiného je, když stojíte na místě, kde zahynul více než milion nevinných lidí. Když vidíte kufry, které čekaly na návrat domů, brýle, přes které se už nikdo nepodívá, hřebeny, které už nikdy neučešou vlasy, boty, které neujdou žádný další krok, dětské oblečení... A jen velmi málo knih, které si někdo s sebou přibalil, protože:

„Knihy neléčí nemoci, ani se nemohou použít jako zbraně k porážce vojska katů, nelze jimi naplnit žaludek ani zahnat žízeň. Jistě, kultura není zapotřebí k tomu, aby člověk přežil. K tomu slouží chléb a voda. Je pravda, že s chlebem k jídlu a s vodou k pití člověk přežije, aby však přežilo lidství v člověku, to nestačí. Nedojímá-li nás krása, nezavřeme-li oči a neuvedeme-li do pohybu mechanismy představivosti, nejsme-li schopni klást si otázky a spatřit hranice naší nevědomosti, jsme buď mužem nebo ženou, nikdy však člověkem. Není nic, co by nás odlišilo od losa, zebry nebo tura pižmového.“ (Antonio Iturbe, Knihovnice z Osvětimi)

Paní průvodkyně nám vyprávěly příběhy hned několika vězňů, kteří byli do tábora násilím odvlečeni. Někteří z nich přežili, neztráceli naději, zůstali lidmi. Jiní se snažili druhým pomoci, přestože sami nic neměli a stálo je to vlastní život. Je až neuvěřitelné, kolik zla bylo napáchané lidskou rukou. Kolik ošklivosti i krásy dokáže lidská duše skrývat.

S hlubokým zamyšlením jsme se poté přesunuli do Krakova, kde jsme strávili zbytek dne. Poznali jsme historickou část města, prošli Dračí jámou na královský hrad Wawel, kolem katedrály až na jedno z největších náměstí v Evropě, kde se nachází tržnice Sukiennice, která k městu neodmyslitelně patří. Měli jsme tak možnost naplno vnímat silný kontrast mezi mrazivou zkušeností z Osvětimi, kde nenávist brala lidem život i důstojnost, a kulturním bohatstvím Krakova, který ukazuje, že lidskost a krása přetrvávají...

B. Nociarová, 5. A