Osmou hodinou večerní dne 29. května 2023, kdy jsme nastoupili do autobusu, začal náš výlet do hlavního města Evropy, tedy Bruselu. Naši skupinku poskládanou ze zástupců několika tříd doplňovali kolegové studenti z Ostravy. Zodpovědným doprovodem, férovým dohledem a přesně informovanými průvodci nám byly paní učitelky Prošvicová a Vítková.
Po noci strávené v autobuse, který se nám až do pátku měl stát jakýmsi obývákem, jsme těsně před polednem dorazili do metropole. Prvním bodem našeho programu byla návštěva Parlamentária, návštěvnického centra Evropského parlamentu.
Poté jsme se přesunuli do hotelu, místo odpočinku po cestě přes půlku starého kontinentu jsme ale zvolili objektivně lepší variantu, jak naložit s volným odpolednem. Po krátkém vydechnutí jsme se tudíž přesunuli do centra města, abychom své foťáky a galerie telefonů zahltili fotkami hlavního náměstí Grote Markt, Čurajícího chlapečka a pro vyváženost následně i holčičky, motocykly na fasádě budovy, parky a vaflemi různých příchutí, které se svou estetičností památkám takřka vyrovnaly. Nechyběly ani nákupy na hlavní nákupní třídě – Rue Neuve – a ochutnávka pravých belgických hranolek ze stánku Maison Antoine, snad nejvyhlášenějších ve městě. V poměrně pozdních večerních hodinách jsme se, již řádně unavení, svezli metrem zpět do hotelu.
Druhý den v zemi vaflí, hranolek, čokolády a krajek nebyl o nic méně narvaný zážitky. Po snídani nás čekala prohlídka Domu evropské historie. Následoval hlavní bod programu, ten, kvůli kterému jsme vlastně do Belgie jeli. Nejednalo se o nic menšího nežli návštěvu Evropského parlamentu samotného, přednášku o něm a setkání s Evženem Tošenovským, europoslancem, díky kterému se celá akce vůbec mohla uskutečnit.
Slunečný den se přehoupl v odpoledne a my jsme se opět naskládali do našeho obýváku (čti autobusu), a jelikož naše plány nebyly omezeny pouze na Brusel, přesunuli jsme se do Brugg. Bruggy, malebné město protkané sítí kanálů ležících na řece Reie, možná neoriginálně, ale velice trefně přezdívané „Benátky severu“, nás ohromilo nejen architekturou, ale také svými čokoládovnami. Poslední volná místečka v kufrech mnohých z nás padla za oběť právě krásně zabaleným krabičkám s belgickými pralinkami.
Opustili jsme voňavé krámky s cukrovinkami, nastoupili do našeho obýváku a po cestě zpět do Bruselu jsme si ještě nemohli odpustit krátkou zastávku u památníku bitvy u Waterloo. Je snad lepší zakončení dne než si v osm večer vyběhnout 226 schodů na vrcholek 40 metrů vysokého kopečku se sochou lva a výhledem do posledními paprsky valonského slunce zalitého kraje?
Ani po návratu z místa Napoleonovy definitivní porážky nebylo úplně dobojováno. Někteří se ještě zodpovědně a svědomitě poprali se sbalením kufrů, zatímco jiná individua si pouze nastavila budíky a poslední bitvu odložila na ráno.
Finální zastávkou celého výletu (nepočítáme-li útulné benzínky u dálnice) bylo Atomium, model krystalové mřížky železa zvětšený 165miliardkrát, který potkal stejný osud jako Eiffelovu věž, tedy že původně dočasná konstrukce se stala permanentní dominantou města. Když už jsme u Eiffelovky, vedle Atomia jsme si prošli také Mini-Europe, zábavní park sestávajících z modelů významných evropských památek, tentokrát pro změnu zmenšených v poměru 1:25. Pak nás naposledy šťastně přivítal kufry, batohy a suvenýry přeplněný pojízdný obývák.
Výlet byl definitivně zakončen v pátek o půl čtvrté ráno na Komenského ulici. Paní Prošvicová snad promine, že používáme její autorský výraz, ale bohužel neexistuje výstižnější shrnutí všech jednotlivých zážitků nežli „totální kartáč“. To je totiž přesně ten výraz, který se během těch několika dní stal nejfrekventovanějším slovním spojením a troufáme si říct, že dost možná i trvalou součástí aktivní slovní zásoby opavského osazenstva.
Marie Janovská a Kateřina Šlosarová, 7. A