KVĚTEN: prof. Jiří Horáček
Co dělá člověka člověkem? Co jsou světočáry? Jak souvisí mapa a krajina s lidským vědomím a vnímáním světa kolem nás?
Tyto a mnohé další otázky nastínil studentům v pondělí 22. května v aule FVP SU prof. Jiří Horáček, přednosta Kliniky psychiatrie a lékařské psychologie 3. LF UK a vedoucí Centra pokročilých studií mozku a vědomí Národního ústavu duševního zdraví.
Přednáška na téma Teorie vědomí a současná společnost vzbuzovala zájem studentů dlouho dopředu. Byla poměrně náročná, zaujala svou hloubkou a přesahem z neurovědy do dalších oborů, a to matematiky, fyziky a filozofie. Takže jsme kupříkladu absolvovali vsuvku z fenomenologie, kdy přednášející připomenul takové filozofy, jako je E. Husserl nebo J. P. Sartre.
Profesor Horáček se zabýval vztahem mezi vědomím a mozkem, povahou reality a jejím odrazem ve lidském vědomí a dotkl se i mechanismů rozvoje duševní nemoci.
V úvodu studentům představil základní principy fungování mozku a toho, jak tato složitá struktura ovlivňuje naše vnímání a schopnost porozumět světu kolem nás. Odraz reality v lidském vědomí osvětlil na vztahu mezi krajinou a mapou, kdy je velmi zřetelné, že mapa je pouze schematickým záznamem krajiny. Posunem v mapování reality vznikají psychické poruchy, jejichž spojitostí s fungováním mozku a vědomím se pan profesor ve své přednášce také zabýval.
Zajímavou částí bylo téma času. Podle něj to, co nás dělá lidmi, je právě schopnost prožívání času. Snažil se studentům vysvětlit, proč vnímáme prostor a čas odlišně. Dostal se tak do čtyřrozměrného prostoru, až k světočárám, avšak v této dimenzi se už autorka článku ztratila…
Následná debata se studenty se ubírala různými tématy. Posuďte sami: psychedelické látky a jejich přínos pro výzkum vědomí; zážitky blízké smrti; umělá inteligence; konspirační teorie aj.
Jeho závěrečná výzva studentům se týkala moderních technologií a sociálních sítí. Jelikož zásadním způsobem ovlivňují myšlení člověka, apeloval na studenty, aby je využívali obezřetně a s kritickým rozumem.
Beseda měla svižný průběh i díky moderátorům, kterými tentokrát byli absolvent MGO a student medicíny Pavel Štěpánek a studentka Anna Vavrošová ze 3.B.
Pan profesor se po skončení přednášky pochvalně vyjádřil na adresu studentů přítomných v sále, líbilo se mu jejich zaujetí, přemýšlivé dotazy a schopnost diskuse.
DUBEN: prof. Renata Veselská
Smíme si o konci svého života rozhodovat sami? Dá se zajistit důstojný odchod ze světa? Je v pořádku odmítnout léčbu, která už ve skutečnosti není léčbou? Co můžeme považovat za dobrou smrt? A jaká má být role lékařů?
Náročné, ale potřebné téma Odejít, když nastal čas bylo předmětem přednášky prof. Renaty Veselské, která přijala pozvání do Moderních výzev na úterý 25. dubna. Profesorka Veselská působí na Ústavu lékařské etiky a Ústavu experimentální biologie Masarykovy univerzity, kde přednáší předměty zaměřené na bioetiku, buněčnou a molekulární biologii a současně působí jako předsedkyně Etické komise pro výzkum MU. V roce 2022 byla jmenována jako vůbec první zástupce ČR členkou poradní skupiny Evropské komise pro etiku ve vědě a nových technologiích (EGE).
Ve své přednášce pohovořila o tom, že ve společnosti se mnohdy setkáváme s tabuizací, vytěsňováním nebo i zlehčováním smrti. Avšak smrt je přirozenou součástí života a její přijetí je důležitou existenciální fází lidského života.
Seznámila studenty s oborem paliativní péče, poskytované nevyléčitelně nemocným pacientům, aby mohli důstojně odejít ze světa. Tato péče se stává novým odvětvím medicíny a zahrnuje čtyři dimenze – biologickou, psychologickou, spirituální a sociální. V této souvislosti doporučila studentům poměrně nový český dokument Jednotka intenzivního života (2021).
Dalším očekávaným tématem přednášky i následné diskuse bylo téma eutanazie. Paní profesorka vysvětlila rozdíl mezi dobrovolnou (voluntary), nedobrovolnou (involuntary) a nevyžádanou (non-voluntary) eutanazií. Uvedla i příklady z praxe, doporučila např. dokument Choosing to Die (2011) Terryho Pratchetta, autora studentům známé Zeměplochy. V rámci tohoto tématu osvětlila i další pojmy jako Living Will, přání DNR (Do Not Resuscitate), dysthanasie neboli heroická medicína, nazývaná také medicínskou marností, kdy se lékaři snaží pacienta udržet při životě za každou cenu. V přednášce jsme vnímali morální, etické i právní aspekty této problematiky.
Všichni jsme omezeni časem, avšak v mládí si to příliš neuvědomujeme, alespoň ne v souvislosti s konečností našeho života. Mějme na paměti, že v našem okolí můžeme mít někoho, kdo potřebuje či bude potřebovat naši péči. Jednoho dne to můžeme být my sami. Poslední přání našich blízkých jsou důležitá, přesto je často neznáme. Klíčové otázky ohledně důstojného odchodu, rozhodování o konci života a role lékařů vyžadují zamyšlení a otevřenost. Je důležité o těchto tématech otevřeně a citlivě diskutovat. Pouze tak můžeme hledat odpovědi a nalézt cestu k porozumění a důstojnému závěru našeho života.
Mgr. Marie Kotzurová