Když jsme s 1.A v učebnici angličtiny narazili na článek o tom, jaké to je mít k nerozeznání podobného sourozence, děti přišly se spoustou otázek. A protože mám to štěstí, že u starších studentů se setkávám hned s dvěma „párečky“, pozvali jsme si je do hodiny a pořádně je vyzpovídali. Co mladší studenty zaujalo?
Tak třeba, jestli dvojčatům nevadí, že slaví narozeniny ve stejný den, jestli si tajně půjčují sestřiny/bratrovy věci anebo jestli na sebe žárlí. Ve spojitosti se školou bylo zajímavé zjistit, zda někdy sestry zneužily své podoby při zkoušení a připravily se jen do poloviny předmětů anebo si jen vystřelily z učitelů.
Bylo milé dozvědět se, že mít dvojče nemá vůbec žádné nevýhody a že si život bez svého sourozence neumějí představit.
Celá debata probíhala v angličtině a studenti z 1.A si vyzkoušeli, že jsou schopni s malou pomocí sestavit otázky a taky rozumět odpovědím.
A pokud vás zajímá, jak je to s využíváním podoby v hodinách, musíte si je taky pozvat.