Ve středu 5. 12. zhlédli studenti třetích a čtvrtých ročníků v zrenovovaných prostorách kina Mír filmovou adaptaci Čapkovy knihy Hovory s TGM, která vznikla podle scénáře Pavla Kosatíka. Film vznikl jako pocta oběma velikánům české historie při příležitosti oslav výročí založení Československé republiky.
Přiznám se, že jsem byla velmi zvědavá, jak se filmovým tvůrcům podaří tak „nezfilmovatelně“ působící předloha natočit. Jméno Pavla Kosatíka však bylo pro mě nadějnou vyhlídkou, která nezklamala. Reakce studentů byly ale pochopitelně různé…od nadšení, spokojenosti přes vyslovení znuděných postojů…
V následujících řádcích si můžete přečíst komentář studentky 3.B Kateřiny Večerkové, která v něm poskytla svůj pohled na tento film.
Hana Nováková Sonnková
Film Hovory s TGM aneb zlidští vůbec někdy ikony První republiky?
Nacházíme se u vily v Topoľčiankách, na oblíbeném místě Tomáše Garrigua Masaryka. Do altánku přichází Karel Čapek. Kouří cigaretu. Po pískové cestě klapou polobotky a zdálky je slyšet hudba.
Čapek se přišel rozloučit s Masarykem. Plánuje odjet zpátky do Prahy. Poslední den s prezidentem chce strávit psaním závěrečné pasáže jejich společné knihy. Plány mu zhatí rázné prezidentovo odmítnutí. Kvůli připomínce své dcery Alice Masarykové zakáže prezident Čapkovi knihu vydat.
Akci nečekejme
V průběhu celého filmu se Karel Čapek (Jan Budař) a Tomáš Garrigue Masaryk (Martin Huba) procházejí po přilehlém lese, nebo posedávají na skále. Oba pánové kráčejí noblesně s vycházkovou holí. Ve snímku se mění pouze lesní výjevy. Více,,akce" by zastínilo to, co je podstatné, tedy promluvy spisovatele a prezidenta. Největší zápletkou, které se diváci mohou dočkat, je hřmění a dešťová přeháňka. Pokud se návštěvník kina obejde bez větší akce než je tato a nechá se obklopit podzimní zelení, blankytem oblohy a silným slunečním svitem, film ho určitě nadchne.
Přiblížit se předloze
Martin Huba je nalíčen a převlečen za Masaryka bravurně. Přeměna herce skoro vyvolává dojem, že do filmu obsadili opravdového,,tatíčka".
Jan Budař už takové štěstí neměl. Na jeho vizáž je nutné si zvykat při každém záběru. Ztvárnit Karla Čapka je samosebou oříšek, přesto by asi většina diváků uvítala více podoby.
Hovory
Mezi prezidentem a spisovatelem je velký věkový rozdíl. Prožívají rozdílné etapy života. To se odráží v jejich rozhovorech a vzájemném porozumění. V určitých částech filmu to může dokonce působit jako rozhovor otce a syna.
Debatování o politice (Masaryk se v jednom okamžiku nepokrytě označuje za diktátora) střídá povídání o milostném životě (Masarykovo manželství a láska, kterou poznal v pozdním věku, Čapkův vztah s Olgou Scheinpflugovou), a tak je konečně znát, že Masaryk i Čapek byli také lidé z masa a kostí, zažívající své osobní radosti a trápení související s láskou. Díky tomu se nám otevírá nový pohled na jedny z největších ikon novodobé historie.
Kateřina Večerková, 3.B