Všechno to začalo jednu chladnou únorovou neděli u Globusu, když se naše parta 35 nadšenců vydala poznávat krásy malého francouzského městečka, rodiště slavného romantického skladatele Hectora Berlioze, La Côte-St André.
A tak jsme nasedli do autobusu, nechali za zády milovanou Opavu, rodiny a kočičí kavárny a začali se psychicky připravovat na let letadlem, který proběhl vcelku bezproblémově. A než jsme se nadáli,byli jsme již s našimi novými rodinami a těšili se, co přinese další den. Bylo to jedno z mála pondělí ve škole, na které jsme se těšili a po hodině strávené ve vyučování jsme si šli prohlédnout město a zajíst a zapít naši návštěvu spolu se starostou na zdejší radnici. Druhý den jsme nahodili super sportovní outfity a vyrazili na běžky, či sněžnice. Ukázalo se také, že Francouzi nejsou tak zdatní sportovci, za jaké se považují. Ve středu jsme se opět zúčastnili výuky, vypracovali jsme projekty zaměřené především na propagaci sportu a zdravého životního stylu obecně. Odpoledne téhož dne se konal piknik, na který se všichni těšili asi nejvíc z celého dne, možná týdne a ještě přecpaní jsme se poté učili nejrůznější taneční kreace zumby. Den jsme zakončili turnajem ve volejbale, ve kterém jsme Francouze takřka rozdrtili. Další den následovala prohlídka krásného města Lyonu. V pátek ráno jsme se opět sešli ve sportovním a vyzkoušeli si francouzský kolektivní sport boule lyonnaise. Za pozdější vyšlapání na Madonnu, nejvyšší kopec nad městem jsme se odměnili závodem v orientačním běhu, po kterém byli někteří rudí jako rajčata, mě nevyjímaje. Po sprše a převlečení se doma jsme se naposledy vydali do školy, kde jsme shrnuli celý náš pobyt, doplnili výklad fotkami a fundovaně okomentovali vytvořené plakáty. V sobotu jsme trávili celý den s našimi hostitelskými rodinami. Někteří navštívili Grenoble či jiná pěkná města, jiní si den zpříjemnili hraním bowlingu a dalších sportů. Mně se s mojí rodinou podařilo obojí. V neděli jsme byli nuceni se rozloučit a s přeplněnými kufry jsme se dostavili na letiště v Lyonu. Zpět do Opavy jsme dojeli kolem šesté hodiny večerní. První slovo, které se po této výměně vybaví českým účastníkům ve spojitosti s Francií bude určitě jídlo – je vynikající. Jaká škoda, že bylo jen dvakrát denně. Zároveň, ať už jsou naše dojmy jakkoli odlišné, se všichni dozajista těšíme na naše francouzské kamarády – někteří tak moc, že si doma ubytují kamarádů víc. Na závěr bych chtěla omluvit všechny, kdo se v pondělí nedostavili do školy, pravděpodobně přespávali cestovní horečku.
Bonjour, bon appetit et au revoir!
Autorka příspěvku: Evelína Legerská