Když jsem se připravovala na soutěž Deutschwettbewerb, netušila jsem, do čeho se pouštím. Napsala jsem slohovou práci o Německu, nahrála jsem, jak předčítám článek, a k tomu volné vyjádření – a pak jsem jen čekala, jak to dopadne. A dopadlo to dobře. Vlastně ještě líp. Dostala jsem se na měsíční program v Německu, který zajišťuje německá organice PAD a jsou k němu přizvání lidé z mnoha různých zemí z celého světa (např. Tádžikistán, Litva, Ekvádor, Togo, Namibie, Maďarsko apod.) a ti společně tráví jeden měsíc cestováním po Německu. Opravdu jsem ale nečekala, jak silný a nezapomenutelný zážitek to bude!
Naše cesta začala 9. 8. v Bonnu. Tam jsme strávili pět dní, během kterých jsme se seznámili, vyslechli si přednášky o studiu v Německu, navštívili Kolín nad Rýnem a podnikli spoustu jiných zajímavých věcí. Pak jsme se vlakem přesunuli jižněji, do Mnichova, kde nás čekalo dalších neuvěřitelně skvělých pět dní. Poznávali jsme město, vyjeli na Zugspitze – nejvyšší vrchol Německa, navštívili nejstarší pivovar na světě anebo různá divadelní představení.
Další důležitá část našeho pobytu byly dva týdny, které jsme strávili u rodin a chozením do německých škol. Rozjeli jsme se po celém Německu a já konkrétně jsem skončila v durynské vesničce Lengenfeld unterm Stein. Potkala jsme tady spoustu skvělých lidí, poznala jinou část Německa, viděla každodenní život Němců a podnikala společně s ostatními výlety do širokého okolí. Loučení bylo těžké, ale zároveň jsme byli všichni nedočkaví, protože nás čekalo něco velkého – a to Berlín s jeho tři a půl milionu obyvateli.
V Berlíně jsme si opravdu užili posledních 6 dní našeho pobytu. Navštívili jsme parlament Bundestag (Angelu jsme bohužel nepotkali J), Spreewald, spoustu muzeí a mnoho dalšího, a když jsme se museli 9. září rozloučit, bylo nám smutno a do svých vlastí jsme odjížděli opravdu neradi. Za ten měsíc se totiž mezi námi vytvořila opravdu krásná přátelství, na která nikdy nezapomeneme.
Celý tento měsíc byl pro mě také unikátní v tom, že jsem prakticky téměř celou dobu mluvila německy. Tento jazyk jsem si opravdu oblíbila, a jsem proto ráda, že jsem měla tu možnost si ho procvičit a zlepšit. Moc bych všem přála, aby také měli takovou příležitost, protože to je něco, na co se prostě nezapomíná! A proto se nebojte a učte se německy, opravdu se to vyplatí! J
Markéta Jochimová, 7. A