Studenti 3. B spolu se svojí učitelkou češtiny Hanou Novákovou Sonnkovou si udělali bezručovský večer a vydali se 15. září 2016 do klubu Art na přednášku Slezské písně v proměnách času. Přednáška se konala v souvislosti s festivalem Bezručova Opava a novým literárně kritickým vydáním této sbírky. O postupných proměnách Slezských písní a práci na novém vydání hovořili dva mladí jazykovědci, Mgr. Michal Kosák, Ph.D. a Mgr. Jiří Flaišman, Ph.D. Pro studenty všeobecného gymnázia bylo poněkud obtížné pochopit odhodlání obou pánů několik let pracovat na analýze postupného vývoje textů Petra Bezruče, nicméně je krásné, že je Petr Bezruč – jeden ze symbolů Slezska – známý v mnoha zemích a mezi vědeckou i čtenářskou veřejností stále žádaným a diskutovaným básníkem.
Šel starý Magdon z Ostravy domů,
v bartovské harendě večer se stavil,
s rozbitou lebkou do příkopy pad.
Plakala Maryčka Magdonova.
Verše, které zná téměř každý. Maryčka Magdonová. Slezské písně. Poměrně jedinečné a osobité dílo, které je svoji povahou neodmyslitelně spjato s oblastí českého Slezska. Bard, který tyto verše utkal a navždy prodchnul dechem rázovitého kraje, nechť je pro nás Petr Bezruč a ležérně přejdeme otázku autorství, která je znovu a znovu otevírána.
Petr Bezruč žil v době propastných sociálních rozdílů a pro své široce známé sociálně kritické verše může být právem vnímán jako mluvčí zbídačeného lidu. Jako básník byl nicméně desinterpretován socialistickým režimem, který jej chápal a prezentoval jako básníka komunistického. Na druhou stranu, leckteré verše Petra Bezruče jsou natolik křehké a niterné, že je sotva možné chápat jej jako revolucionáře či anarchistického buřiče, ke kterým bývá rovněž v určitém kontextu řazen.
| … Jsou duše drsné, co samy šly žitím, hroty a ostny je zalily vrchem. Co měly v srdci? Kvetly-li jednou a kvetly-li v noci, hleď, rudým květem … |
… shýbám já čelo, hříšný kříž robím, jak by se na mne dívala Hrabyň, na konci Hrabyň, vysoká Hrabyň, jak by se na mne sladkými zory dívala Panna, Hrabynská Panna, a před ní kázal pan farář Böhm |
Autor příspěvku: Pavel Štěpánek