Ve dnech 13. až 15. dubna se žáci 3. C (a v symbolickém zastoupení i 3. B) vydali po stopách slavného anarchisty, bigamisty, vojáka, zoologa/mystifikátora, politika, profesionálního štamgasta a v neposlední řadě nejpřekládanějšího českého autora vůbec – Jaroslava Haška.
Na Vysočinu – do kraje bez roviny, plného přírodních krás i bohaté historie, a jak sám Hašek napsal " kraje prolezlého kořalkou", jsme vyrazili brzy ráno a na rozdíl od Haška samotného, který svého času dorazil spontánně vlakem a už se do Prahy nikdy nevrátil, my jsme užili autobusu.
První zastávkou naší cesty byla Kutná Hora, která sice nemá s Haškem společného snad vůbec nic, ale je pěkná a UNESCO. Toto historické město jsme si mohli prohlédnout skrz naskrz a to doslova, protože krom tradičních ikon města, jako je katedrála sv. Barbory, katedrála Nanebevzetí Panny Marie (ano, v Kutné Hoře mají katedrály dvě) či kostnice, jsme navštívili i kutnohorské podzemí – původce všeho bohatství města i místo posledního odpočinku tisíců nebohých horníků a neznabohých husitů.
V Lipnici nad Sázavou, malebné vsi na kopci, jemuž vévodí majestátní zříceniny hradu, nás k večeru ubytoval ve svém podniku Martin Hašek, pravnuk slavného umělce, který s námi nad večeří v místech, kde i sám Hašek popíjel, uspořádal malou besedu.
Druhý den jsme si byli prohlédnout hrad, ve kterém Hašek taktéž svého času pobýval a dokonce dle své chuti i prováděl či pouze vyváděl příchozí turisty, a taktéž Haškův dům, který si nechal na dluh vystavět, aby za čtyři měsíce po nastěhování zemřel, ve kterém je dnes muzeum o jeho životě.
Expozici o svém životě má i farář Toufar na faře v nedaleké Číhošti, kde jsme se byli toho dne podívat také, ovšem nutno podotknout, že pan otec by byl určitě šťastnějším bez expozice a živ, protože Číhošť je krom bizarního privilegia geometrického středu České republiky známá hlavně tzv. Číhošťským zázrakem z let 1949/50 a protikatolickými procesy, které následovaly a měly za následek úmrtí faráře Toufara po brutálním vyslýchání ze strany STB.
Zbytek dne jsme strávili procházkou po lesích a lukách v okolí Lipnice, kde se ve starých žulových lomech skrývá série sochařských děl Radomíra Dvořáka – Památník národního odposlechu, a hraním zábavných kvízů s haškovskou tematikou.
Třetí den po rozloučení jsme využili volné chvíle, vykročili z haškovského stereotypu a „zaskočili si“ do blízké Havlíčkovy Borové navštívit rodný dům a dnes muzeum Karla Havlíčka Borovského.
Poslední zastávkou naší cesty byla Zelená hora, která sice také nemá s Haškem nic společného, ale je také pěkná a také UNESCO. A po tomto barokním bonbónku na závěr jsme už mohli jen spokojeně zalehnout do autobusu a usnout jako štěňata.
A co vy, stále ještě nevíte, kam na dovolenou?
Autor příspěvku: Martin Hřivňacký 3.C