Slovo „Austausch“ se již na našem gymnáziu pomalu stává pojmem. Jedna z jeho účastnic jej vnímá následovně:
Musím se přiznat, že jsem se na datum 12. 6. těšila jako malá. I když mi moje kamarádka Zdeňka pořád opakovala, ať nejsem tak natěšená, abych potom nebyla zklamaná. Ale jak bych mohla být zklamaná, když už dopředu jsem věděla, ke komu jedu, a již z předešlé zkušenosti jsem věděla, že nikoho lepšího než svoji Deutsche Partnerin Franzi jsem si přát nemohla.
Na začátku Austausche v Česku, abychom protrhly nějaké ty počáteční ledy, jsme se Zdeňkou měly to štěstí, že jsme obě ubytovávaly Franzi a Lauru, které byly také kamarádky. Takže jsme celý úvodní víkend trávily spolu a nějak si pomáhaly s vyjadřováním v němčině. Všechny čtyři jsme si hned sedly, a dokonce nám i rozuměly německy, z čehož jsme měly obzvlášť radost, neboť když jsme se do projektu hlásily, obě jsme si byly skoro jisté, že se nedorozumíme. Musím říct, že i přesto, že jsme byly dosti unavené, jelikož celý týden jsme měli velice nabitý program a navíc byl únor, takže byla ještě poměrně zima, jsme si to všechny náramně užily.
Samozřejmě hned poté, co naši noví kamarádi odjeli, jsme zůstaly s Franzi v kontaktu. Skoro každý týden jsem si s ní psala, jak už se nemůžeme dočkat, až se znova uvidíme. Dokonce mi říkala, že se její mamka těší více než ona. Takže mi prostě bylo jasné, že se těšit musím. A dopředu prozradím, že jsem zklamaná opravdu nebyla.
Konečně jsem se dočkala odjezdu. Jak jsem vystoupila z autobusu ve slunném Rothu, tak mi bylo divné, že na nás nikdo nečeká. Ovšem po několika minutách se ukázala celá německá skupina a naše holky jako jediné měly přichystané transparenty s našimi jmény, z čehož jsem usoudila, že se také těšily. Poté, co jsme ochutnali pro nás připravené pohoštění, jsme se rozloučili a naše dobrodružství v Německu mohlo začít.
Během týdne jsme navštívili spoustu zajímavých míst, mezi než patří např. prohlídka měst Norimberku a Ingolstadtu nebo třeba exkurze do Faber-Castell a Audi. Jelikož program každý den trval zhruba do 15:00, měli jsem odpoledne většinou volné. V těchto chvílích jsme si zajely s Franzi a jejími přáteli třeba k Rothsee, navštívily Lochgefängnis nebo jednoduše šly se psem Müsli na procházku.
Na rodinu si také nemohu stěžovat. Franzi bydlela v domečku v části Schwabachu jménem Wolkersdorf. Spolu s Franzi tam také bydlela její mamka a starší sestra. Obě byly moc milé a vždy mi vyšly se vším vstříc (například já jsem celkem náročná a nejím zeleninu, kdežto Franzi je vegetariánka. A skloubit nějakou večeři, která sedne všem, není opravdu jednoduché). Co ovšem doma nemám a na co jsem si musela zvyknout, byla přítomnost mnoha zvířat. A sice cca 11 koček a velkého psa. Ale nakonec jsem se skamarádila i s nimi.
Celý týden mi bylo jasné, že loučení bude těžké. Ve čtvrtek, kdy jsme všichni společně strávili večer na statku u Lukase, to bylo moc fajn. Nebyli jsme velká skupina, tak se dá říct, že každý se ten večer bavil a přitom jsme nebyli tak rozdrobeni. Následující den ráno jsem dostala velkou tašku se svačinou, jakou bych dokonce nedostala ani od své mamky. A k tomu krabici s nadpisem „Zum Geburtstag“, jelikož jsem se zmínila, že za pár dnů oslavuji své osmnácté narozeniny. Vůbec s ničím takovým jsem nepočítala. U autobusu jsme se naposledy objaly, ale obě jsme si slíbily, že se určitě uvidíme ještě jednou.
Na Německu se mi nejvíce líbili přívětiví, přátelští, otevření a nápomocní lidé. Já osobně jsem za ten týden potkala jenom takové lidi. Co se měst týče, všechny jsou velmi malebné a uklizené. Nikde nenajdete ani smítko. A co mi obzvlášť lichotí, jsou žádné paneláky, které podle mě často hyzdí panorama českých měst. Jediné, co se dá vytknout. je snad jen to, že mladiství v Německu rozhodně pünktlich nejsou.
Abych to celé shrnula, už jsem měla asi tři různé výměnné pobyty. Ale žádný se nevyrovná tomuhle. Rozhodně si jsem nyní jistější v němčině. I když jsem udělala nějakou chybu v gramatice, vždycky mě okolí pochopilo. A to je důležité. Poté program. Kdy se vám naskytne možnost dostat se do provozu automobilky Audi? Kdy se vám naskytne možnost být součástí německé rodiny aspoň na týden? Asi ne moc často a snad jen na Austauschi. Ale nejlepší věc na tom je, že jsem si udělala skvělé přátele, se kterými věřím, že zůstanu v kontaktu ještě hodně dlouho a jsem si naprosto jista, že to nebylo naposledy, co jsme se viděli.
Barbora Pallová, 6.A