Že pan Tihelka je fakt machr jsme slýchávali každým dnem, že je tady krásně, každou hodinou a že tak dobře se už asi v životě mít nebudeme, jsme si uvědomovali nejspíš každou chvílí.
Výlet do Kampánie byl asi to nejlepší, co nás za ty tři roky studia mohlo potkat. Bylo to nejspíš kvůli tomu někdy až šílenému vedru, kvůli kterému nám všem přeskočilo a začali jsme se víc kamarádit, bavit se mezi sebou a navzájem si pomáhat.
Už druhý den jsme brali jako samozřejmost dělbu práce a povinnosti, jako je umývání nádobí, vaření, vytírání a siestu, bez které se v Itálii nedá přežít.
Hodně z nás se proto hodně naučilo, takže na konci pobytu si většina vyzkoušela dělat věci, které by je doma vůbec nenapadly: udělat si něco k jídlu, zahrát si na kytaru…
Plnými doušky jsme si užívali každou minutu – jak při blbnutí na pláži, tak u procházení Pompejí, Neapole, Říma nebo třeba výšlapu na Vesuv.
Jenom škoda, že těch krásných deset dní tak rychle uteklo.
Autor příspěvku: Martin Sobotka, 3.C